Vzdělávání
29.01.2017
Martin Lipták
Remote práce z Nikaraguy a Kostariky
Všechno to začalo Erasmem v Madridu před 3 lety. Byl to můj první delší pobyt mimo Slovensko a velmi mě inspiroval cestovat dál. Hned po škole jsem chtěl vyzkoušet život v jiných městech Evropy. Prvním cílem byl Manchester v Anglii. Rychle jsem si ale uvědomil, že život v kterémkoli evropském městě není až tak odlišný od toho, co jsem už zažil v Bratislavě nebo Madridu. Když už vyvinu tolik úsilí, abych se někam přestěhoval a zvykal si na nové prostředí, ať je to úplně jiná země na opačné straně planety, kde bude opravdu všechno naopak.
A proč jsem si vybral právě Nikaraguu a Kostariku? Latinská Amerika byla mým prvním cestovatelským cílem mimo Evropu, protože se učím španělsky. Neuměl jsem se rozhodnout mezi Severní a Jižní Amerikou, tak jsem si vybral Střední. Na Slovensku znám více lidí původně z Nikaraguy a ti mi doporučili svou zemi kvůli bezpečnosti a nízkým cenám. Z Kostariky jsem nikoho neznal, ale jelikož je docela známá mezi digitálními nomády a je soused Nikaraguy, zařadil jsem ji do seznamu.
V září 2016 jsem přiletěl do Managuy. Lokální kamarád mě vyzvedl na letišti a zavezl do bytu, který pro mě našel. Bylo to v dobré čtvrti poblíž centra. Jediná nevýhoda bylo špatné připojení k internetu - velmi nespolehlivé a signál nedosáhl do bytu. Později jsem ale objevil, že na terase se to dalo, tak jsem právě tam zřídil svoji kancelář. Ve 30 stupních každý den nebyl problém pracovat venku.
[Image]
Terasová kancelář v Manague
Už předtím, když jsem byl ve zmíněném Manchesteru, jsem pracoval dálkově. Je to v podstatě práce z domova. Jedinou změnou byl 8hodinový rozdíl v čase. Když jsem já měl ráno, kolegové měli večer a už pomalu končili. Nebyl ale problém volat s nimi ráno, když jsme potřebovali leccos vybavit. Když jsme nepotřebovali, ani jsme nevolali. Vystačili jsme si s nástroji jako Slack, Trello nebo Github pull requests.
Doma jsme zvykli mávat Scrum setkání každé ráno, kde každý v rychlosti řekl, co dělal včera a co plánuje na dnes. Kvůli časovému rozdílu jsme se rozhodli dělat scrum daily „offline“ – každý napsal do slack kanálu na konci svého dne shrnutí, co dělal a co plánuje. Ostatní si to přečtou kdykoli mají čas v jejich časové zóně.
Mimochodem, z té terasy jsem vůbec neměl špatný výhled.[Image]
Parque de Japón - výhled z mé terasy
Cestování by ale nemělo smysl, kdybych celé dny jen pracoval :) Po večerech jsem chodil s kamarády ven nebo na kurzy tance. A kdybych neměl Hangout volání s kolegy, zapomněl bych i češtinu, protože jsem stále mluvil španělsky. Pokud se učíte cizí jazyk, není lepší trénink než jít do země, kde se mluví. O víkendech jsem vyrážel z hlavního města a dělal výlety po krásné Nikaragui - sopka Masaya, koloniální města Granada a León, kávové plantáže u Matagalpy, pláže v Pochomil a San Juan del Sur.
[Image]
Jezero Nikaragua - Velké jezero se dvěma sopkami ve středu
Po dvou měsících v Nikaragui jsem se přesunul do Kostariky. Pronajal jsem si pokoj v domě kamaráda a strávil měsíc s jeho rodinou. Večer jsme chodili ven ao víkendech udělali pár výletů hlavně na pláže v Pacifiku - Sámara, Jacó a Playa Hermosa. Později jsem šel s dalším kamarádem do Národního parku Manuel Antonio. Plánoval jsem se podívat i Karibik a jít do Panamy, ale pokazil mi to hurakán Otto, který v těchto místech právě vyčínal.[Image]
Playa Hermosa - v překladu krásná pláž
V Kostarice jsem pracoval z co-workingu. Bylo to o dost pohodlnější než „terasová kancelář“, i když bez výhledu. Dobrý internet, ergonomické sezení a komunita malých firem a jiných freelancerů. Takže každé ráno jsem šel na autobus a odvezl se do „práce“.
[Image]
Kostarický co-working
Nikaragua i Kostarika jsou krásné země a vyplatí se je navštívit. Mluví skoro tím samým jazykem, mají skoro stejnou kuchyni ai lidé jsou si v mnoha věcech podobní. V Kostarice skoro všichni mluví anglicky a je tam o něco lepší infrastruktura, ale na druhé straně je dvakrát dražší než Slovensko. V Nikaragui minete zhruba tolik jako na Slovensku. Když už tam půjdete, vyplatí se navštívit více zemí a srovnáte sami :)
[Image]
K obědu nemůže chybět rýže, fazole a banány
Hodně lidí se mě ptá, proč jsem ve Střední Americe nezůstal, když je tak super. Některé věci, které na Slovensku bereme jako samozřejmost, jsou v jiných částech světa úplně jinak.
• dost jsem se zlobil na kvalitu připojení na internet, i když teď už jsem na Slovensku a blog píšu z kavárny, protože doma mi právě dnes internet nefunguje (nebudu jmenovat poskytovatele, to je na jiný příspěvek)
• všichni jezdili auty a infrastruktura pro lidi, kteří mají rádi zdravý vlastní pohyb, nebyla až tak vyvinuta. Dostat se na některá místa pěšky bylo riskováním života. A tak vypadala města - samé zácpy, špinavý vzduch a mnoho lidí s velkou hmotností
• v Bratislavě se běžně ve čtyři ráno přejdu z jedné části města do druhé pěšky bez jakéhokoli stresu, že by se něco mohlo stát. Ve Střední Americe, když jsem chtěl jít v noci 15 minut pěšky domů, kamarádi mě raději zavezli. Neměl jsem žádný problém, ale všichni mě pořád varovali a byl jsem velmi opatrný, když jsem byl sám na ulici.
• hledal jsem aktivní komunity vývojářů, startupistů, polyglotů a nevím koho, co by se pravidelně potkávaly, ale skoro nic takového neměly. V Bratislavě je toho hodně, každý den se dá jít někam (možná přeháním, ale je toho dost).
Navzdory těmto věcem se mi ve Střední Americe moc líbilo a rád se tam někdy vrátím. A kam dál? Jihovýchodní asie? Thajsko?
Autorem blog postu je Martin Lipták, programátor v Learn2Code. Máš nějaké dotazy na Maťa, na remotě práci nebo na střední Ameriku? Napiš je do komenáře.